Pokud žijete ve městě nebo ve větší obci, ve většině případů nemusíte řešit nakládání s odpady, jednoduše se totiž napojíte na městskou kanalizaci pomocí kanalizační přípojky a tím je problém vyřešený. Problém ale nastává v lokalitách, kde veřejná kanalizační síť není. Pokud v objektu trvale bydlíte, pravděpodobně si zřídíte vlastní domácí čističku odpadních vod. Je to sice nákladnější řešení, ale dlouhodobě se vyplatí. Především právě v momentě, kdy odpadní vodu vypouštíte kontinuálně. Problém může nastat pro nejrůznější rekreační objekty, kde by se ČOV prostě nevyplatila. Jak tedy likvidovat odpadní vodu u chat, chalup a jiných, občasně užívaných objektů?
Snadnějším řešením je vlastní žumpa nebo také jímka. Toto zařízení je vlastně úplně jednoduché, jedná se zpravidla o plastovou nebo betonovou nádobu (v minimu případů sklolaminátovou), která je uložena pod povrchem země. Z hlediska legislativy musí být zaručena její dokonalá těsnost. Na rozdíl od ČOV nebo septiku odpadní vodu nijak nečistí, jen ji uchovává. To z principu znamená, že je nutné ji i vyvážet. Od roku 2021 je dokonce povinnost uchovávat doklady od vyvezení specializovanou firmou, pro prokázání, že s odpady bylo naloženo dle zákona. V minulosti jsme se mohli setkat s jímkami, které byly propustné. Prakticky fungovali na principu trativodu. To bylo z pohledu četnosti vyvážení praktické řešení. Tekutá složka se postupně vsakovala do půdy a zbývala jen ta tuhá. Díky tomu nebylo nutné žumpu tak často vyvážet. Toto řešení však v současnosti není z pohledu legislativy možné.
Na výběr je mnoho tvarů a především velikostí instalovaných jímek. Vše volíme vždy v závislosti na uložení a předpokládané intenzitě vypouštění odpadních vod. To se pak logicky promítne v četnosti vývozů. Další, co je třeba rozhodnout je, zda pořídíme jímku plastovou nebo betonovou. Plastová jímka je výrazně levnější a také snadnější pro manipulaci. Uložení plastové jímky zvládnete i bez použití mechanizace. Oproti tomu jímky betonové jsou sice prakticky věčné, jsou ale o poznání dražší a manipulace při instalaci je obtížnější. Podobně je to i s dopravou, betonová jímka může vážit i několik tun a je možné, že do některých lokalit prostě nepůjde jednoduše dopravit.
Druhou možností je využití několika komorového septiku. V současnosti se nejčastěji setkáte se septikem tříkomorovým. Septik je již sofistikovanější zařízení oproti jímce. V komorách, které se v něm nacházejí se odpadní vody postupně přečišťují. Co je důležité, septik pracuje na bázi biologických rozkladů a nepotřebuje žádnou dodatečnou energii. V jednoduchosti řečeno, septik nevyužívá elektřinu ke svému provozu. Pro zlepšení kvality čištění se instaluje také biologický nebo pískový filtr. Tříkomorový septik (oproti ČOV) je odolný vůči nepravidelnému užívání. Skvěle se proto hodí právě k rekreačním objektům. Nevadí mu ani zazimování. Stejně jako u jímky, je i u septiku nutné spočítat, jak intenzivně bude plněn. Septiky se také vyrábějí v různých objemech a tvarech. Nejčastěji se asi setkáme se septiky hranatými, které lépe využívají umístěný prostor.
Další možností je využití chemické toalety. Je to sice řešení, které z pohledu komfortu užívání a obecně složitostí nakládání není příliš komfortní. Na druhou stranu je jeho pořízení levné a instalace nejsnadnější. Zcela tak ale pomíjíme nutnost nakládání s jinými odpadními vodami, jako je třeba mytí nádobí, rukou a tak podobně. Chemické toalety jsou v současné době prakticky bez zápachové. Ve splachovací nádrži je chemická složka smíchaná s vodou. Po jejím spláchnutí, se společně s výměšky dostane do nádržky odpadní. V ní je opět chemická složka, která napomáhá rozkladu a zabraňuje šíření zápachu.
Comments