Vnitřní kanalizaci považujeme v současné době za zcela běžnou část obydlí, jako třeba tekoucí vodu, elektřinu a tak podobně. Využíváme ji prakticky pokaždé, když jdeme na toaletu, sprchujeme se, myjeme si ruce nebo umýváme nádobí. Jak ale vnitřní kanalizace přesněji funguje? Je to spleť na sebe navazujících odpadních trubek, které sice nevidíme, ale mají pro nás zásadní funkci.
Vnitřní kanalizace je tak prakticky soustavou potrubí, které je vedena uvnitř budovy (ať už ve zdech nebo například při stropu) až do kanalizační přípojky nebo do některého ze zařízení na nakládání s odpadními vodami (čov, septik). Je tak součástí takzvaného technického zařízení budov, neboli TZB.
Vnitřní kanalizace v podstatě začíná u zařizovacích předmětů, což může být umyvadlo, dřez, výlevka, toaleta, ale také například myčka nádobí, pračka a tak podobně. Z těchto zařízení se voda dostává právě do vnitřní kanalizace. K tomu slouží odtokové potrubí, které je přímo napojeno na jednotlivá zařízení. Mívá zpravidla nejmenší průměr, ze všech použitých trubek v soustavě vnitřní kanalizace.
Následuje připojovací potrubí, které přivádí odpadní vodu k odpadnímu potrubí. Připojovací potrubí se ve většině případů nachází takzvaně ve zdi. Je to ta část potrubí, která by nejvíce hyzdila koupelnu nebo jinou místnost, pokud by byla vedena na povrchu. Setkat se můžete (především ve starších budovách) s připojovacím potrubím, které je přiděláno ke stěně.
Již zmíněné odpadní potrubí se možná přesněji a častěji označuje jako stoupačky. Toto potrubí se nejčastěji nachází v odpadních šachtách, nebo je také ukryto ve zdi. Jedná se již o poměrně velké odpadní trubky s DN více než 100. Je umístěno svisle a má tak největší spád. Na jedny stoupačky může již být napojeno i více domácností. Všimnout si toho lze například v panelových domech, kde se jednotlivá patra napojují na odpadní svislé potrubí, které má průměr DN 300 a více.
Poslední částí vnitřní kanalizace je potrubí svodné. To je nejčastěji umístěno v zemi pod domem, pod podlahou nebo u stropu ve sklepě. Můžete se také setkat s pojmem ležatá kanalizace. Tyto trubky vyvádějí odpadní vodu v zemi přes váš pozemek až do kanalizační přípojky. Odtud se již dostává do městské kanalizace. V případě, že máte vlastní septik, jímku nebo čov, jsou odpadní vody odváděny právě tam.
Vnitřní kanalizace se samozřejmě skládá z celé řady dalších částí. Mohou to být nejrůznější armatury, vpusti, střešní vtoky, šachty, poklopy nebo odvětrávání.
Dle technologického přístupu lze vnitřní kanalizaci dále dělit na tři možné druhy. První je gravitační kanalizace. Jak již název napovídá, její funkce je založena na gravitaci. Odpadní voda vždy odtéká po spádu potrubí. Jedná se o nejjednodušší a zároveň nejlevnější řešení. Zbylými druhy je kanalizace podtlaková nebo přetlaková. Tu je třeba využít vždy, když je kanalizační přípojka vedena do kopce, nebo musí potrubí překonávat nerovnosti na pozemku. U přetlakové kanalizace se čerpadlo nachází na začátku kanalizace. U podtlakové kanalizace se nachází naopak na konci a odpadní vody prakticky nasává.
Rozmístění vnitřní odpadního potrubí není náhodné, vždy má svou logiku. Zařizovací předměty, které potřebují odvádět vodu, se zpravidla shlukují do místností kolem stoupaček. Všimněte si, že mnohdy je koupelna umístěna naproti kuchyni a toaletě nebo s ní minimálně sousedí. Důvod je prostý, spád připojovací potrubí by měl být alespoň 2 – 3 % a jeho maximální délka by neměla překročit 4 metry. Pokud by měla být delší, je třeba vybudovat další stoupačky a na ně zařizovací předmět připojit. Podobně pak zařizovací předměty, které mají odtok nízko u podlahy (typicky toaleta), musí být umístěny co nejblíže ke stoupačkám.
V současné době se jako materiál pro vnitřní kanalizaci používá plastové potrubí, případně plastové tiché potrubí. V minulosti se vnitřní kanalizace stavěla například z litinových nebo ocelových trubek. Ty jsou také nahrazovány plastovým potrubím.
Comments