V první části článku jsme se seznámili s prvními mechanickými přečišťováními mechanismy v městských a větších ČOV. Tím to však samozřejmě nekončí, čistící proces je spíše delší záležitostí a zapojuje se do něj spousta dalších procesů a zařízení.
Usazovací nádrž
Usazovací nádrže slouží k separaci dalších látek z odpadních vod. Zachycují se v ní dobře usaditelné nerozpustné látky. Jedná se o poslední předčištění před biologickým nebo chemickým čištěním. V této části čištění se odstraňuje největší procento nerozpustných látek v odpadní vodě, a to až 70 %. Usazovací nádrže jsou tak velmi důležité a velmi snižují nároky dalších procesů v čistírně. Jejich dno je pravidelně stíráno od kalů, které se dále likvidují. I v této fázi se stírá hladina, odstraňují se plovoucí zbytky, které pronikly až do této fáze čištění. Existují také nádrže, kterým se říká dosazovací. Ty jsou umístěné ještě za nádrží usazovací. Dochází zde opět k usazení ještě drobnějších kalů. Usazovací nádrže jsou opět různé. Liší se tvarem, jsou pravoúhlé nebo kruhové a také čistící funkcí. Jako například štěrbinové usazovací nádrže s kalovým prostorem. Kal zde právě propadává štěrbinou do spodního kalového prostoru, kde dochází k jeho vyhnívání.
Dostáváme se k biologické nebo také chemické části čištění.
Biologická část využívá principů a procesů, které probíhají přirozeně v přírodě. Její podstatou jsou aerobní biochemické procesy. Dochází hlavně k rozmnožování heterotrofní bakterie. Současně také dochází k rozkladu organických látek. Téměř všechny odpadní vody mohou být biologicky čištěny, protože vždy obsahují biologicky rozložitelné složky. Biologické čištění probíhá jako aerobní nebo anaerobní. Při biologickém čištění dochází k čištění odpadní vody od organických látek – vzniklá masa se odděluje v další dosazovací nádrži. Principem všech biologických reakcí přírodních čištění jsou biochemické reakce.
Procesů, které při čištění je celá řada. Mohou být aerobní, tedy za přístupu vzduchu v součinnosti s aerobními bakteriemi. Další proces je anaerobní, tedy naopak bez přístupu vzduchu a logicky i s anaerobními bakteriemi. Existují i procesy fakultativní, které nejsou závislé na přístupu nebo naopak nepřístupu vzduchu.
Aktivační nádrž
V provzdušňovaných aktivačních nádržích se vytváří takzvaný aktivační kal. Organické látky se přeměňují na novou buněčnou hmotu. Dalším rozkladem z nich vzniká oxid uhličitý a voda. Po mechanickém předčištění se odpadní voda dostává právě sem. Do aktivační nádrže se přidává vratný aktivovaný kal v přesném množství. Tato směs se intenzivně provzdušňuje. Ze směsi, která projde aktivační nádrží, se aktivovaný kal opět separuje od vody v separační, neboli dosazovací nádrže. Přebyteční kal se odčerpává pryč a posléze likviduje. V procesu však musí neustále zůstávat část tohoto aktivovaného kalu, aby se nově přitékající, neaktivovaný kal, dal do biologického čistícího procesu. Velmi to tak urychlí celý proces přečišťování.
Samotných aktivačních procesů je opět celá řada:
Směšovací aktivace
Postupně zatěžovaná aktivace
Aktivace s oddělenou regenerací kalu
Aktivace s cirkulací
Věžová aktivace
Selektorová aktivace
Aktivace s postupným tokem
Šachtová aktivace
Dočišťování – terciérní stupeň
Ne všechny čističky odpadních vod jsou tímto systémem vybaveny. Ale postupnými modernizacemi jejich množství přibývá. Rozumí se tím dočisťování již přečištěných vod mechanicko-biologickým procesem. V třetím stupni se odstraňují anorganické látky, jako je například hořčík, různé sírany, organické sloučeniny, fosfor nebo vápník. Nejčastěji se k čištění používá filtrace přes aktivní uhlí, membránová filtrace nebo filtrace písková.
Existují i chemické metody dočištění, jako je koagulace, neutralizace, oxidace, redukční procesy, sorbční procesy, vyváření, odpařování, elektrolýza, reverzní osmóza a další. Některé z nich jsou spíše pokusného charakteru a aplikují se pro výzkumné účely. Dále již voda putuje do recipientu.
コメント